DadAiSSmuS
Historie
hnutí dada bylo v řetězu avantgardních směrů prudkou negací celého společenského řádu a všech dosud uznávaných hodnot. Zrodilo se za první světové války jako protest proti fyzickému i duševnímu mrzačení člověka, ale ve svých důsledcích bylo revoltou i proti umění, morálce, rozumu, proti všemu, co do té doby vytvořilo kulturní lidstvo. Svůj počátek mělo toto hnutí ve Švýcarsku, největšího rozkvětu se dočkalo kolem roku 1920 a skončilo o tři roky později v Paříži. Původcem dadaistického hnutí byla skupina mladých umělců, kteří nalezli za války azyl v Curychu a založili tu Voltairův kabaret.
Curyšské hnutí, i když pozdravilo ruskou revoluci, společensky se příliš neangažovalo. Zato v Německu, kde se dada setkalo ihned s pochopením, spojilo se s tehdejším revolučním hnutím a začlenilo se do Spartakova svazu (revoluční skupiny levicových sociálních demokratů). Teoretický systém dada byl uložen v Tzarových manifestech z let 1918 a 1920. Dadaisté nemluvili o umělecké tvorbě, ale o výrobě, jejímž základem byl princip náhody a montáže. Výsledkem měla být esteticky a fantazijně neobvyklá spojení slovesná či výtvarná. O dadaistech Hugo Ball napsal: "Dadaisté sbírali ubohé střepy překonané kultury, aby z nich vytvořili novou kulturu."
Podle dadaistů nebyl Dadaismus umělecký směr, ale jeho opak. Jelikož se umění zabývá estetikou, dadaismus ji ignoruje, dále se snažili, aby jejich díla neměla žádný význam - výklad jejich děl byl zcela závislý na divákovi. Tehdy běžné umění se snažilo působit na lidské city, dadaismus se snažil urážet.
Ve výtvarném umění prosazovali osvobození věcí z jejich obvyklých vztahů a následné položení věcí do nových, nečekaných a zcela nelogických vztahů. Jejich základními technikami byly tzv. objekt trouvé - tzn. nalezený objekt a ready made. Obě tyto techniky znamenají rozebrání nějakého předmětu na části a jeho případného složení (nebo použití takto vzniklých částí) do něčeho jiného, čímž vznikne nová dosud neznámá věc. Je zajímavé, že tyto techniky, které byly považovány za šokující a velice nekomerční, daly podněty např. reklamě, filmu ale i typografii a fotografii.
Jeden z nejznámějších a zakladatel Hans Arp
V roce 1904, když končí studium na École des Arts et Métiers ve Štrasburku, odjíždí do Francie, kde poprvé publikuje svoje básně. V letech 1905–1907, studuje výtvarnou školu v německém Wýmaru, a v roce 1908 se opět vrací do Paříže, kde navštěvuje Académie Julian.
Arp je zakladatelem hnutí dada v Curychu, 1916. V roce 1920, spolu s Maxem Ernstem, a společenským aktivistou Alfredem Grünwaldem zakládá Dada v Kolíně nad Rýnem. Nicméně jeho práce se objevují i na prvních surrealistických výstavách (1925) v galerii Pierre v Paříži. Se surrealismem se později rozchází.
Od třicátých let až do konce svého života publikuje eseje a básně. V roce 1942 utíká ze svého domu v Meudonu na okraji Paříže, kvůli nacistické okupaci a zůstává v Curychu až do konce války. Později navštěvuje New York, kde pořádá výstavu v Buchholzově galerii (1949).
Configurace
Světová literatura
Ve světové literatuře tento směr ovlivnil některé významné osobnosti, ale výrazné čistě dadaistické osobnosti se příliš neprosadili.
Tristan Tzara [Cara], vlastním jménem Samy Rosenstock (4. duben 1896 - 27. prosinec 1963), francouzský básník a esejista rumunského původu. Měl obrovský podíl na založení dadaistického hnutí ve Švýcarsku, traduje se, že to byl právě on, kdo náhodně objevil slovo Dada v Laroussově slovníku. Svou neklidnou a doslova buřičskou povahou vytvářel protipól "umírněným" dadaistům, jakými byli Hans Arp či Hugo Ball. Podobnou náturu jako Tzara měl snad už jen jeho přítel Francis Picabia, jejichž bouřlivé spory a následná usmiřování se staly pověstnými..Krátkou dobu přednášel v Praze. Byl spoluzakladatel dadaistické skupiny La premiere avaenture céleste de Monsieur Antipyrine (První nebezské dobrodružství pana Antipyrine).
Sbírky
Země na Zemi
Přibližný člověk
Eseje
Drama
Šáteček z mlh