Poetismus
… Jako protiklad proti proletářské poezii se po Wolkerově smrti (roku 1924) v Devětsilu začíná prosazovat poetismus. Principem je umění vidět v životě poezii, básník musí mít schopnost těžit ze spontánnosti své fantazie, využít obrazotvornost. Odmítá také jakoukoliv tendenci a společnou ideologii, prosazuje svébytnost tvorby, proto je v rozporu s poezií proletářskou…
…Poetismus je původem literární směr, který vznikl v Československu a nikdy se nerozšířil za hranice naší země. Nechtěl být pouze literárním programem, ale měl ambice stát se způsobem jak se dívat na život, aby byl básní. Cílem poetismu bylo úplné oproštění se od politiky a optimistický pohled na svět. Z toho vyplynul i jejich styl rozvíjející lyriku a hravost. Zdrojem inspirace byla lidová zábava - cirkus, veselice..
Základem jejich filosofie byl problém odcizení a umělci se domnívali, že došlo k deformaci mezilidských vztahů a především vztahu člověka k okolnímu světu. Z tohoto odcizení vinili společnost, která podle nich díky svému uspořádání (a složitosti) se přestala zajímat o (ne)štěstí jedince, ale o soustředí se pouze sama na sebe. Cílem poetismu bylo napomáhat nápravě a překonání tohoto odcizení.
Historie
Roku 1924 uveřejnil Karel Teige
v brněnském časopise Host první ucelený náčrt poetismu (Stať poetismus).
V roce 1928
byl v Revui Devětsilu vydán Manifest poetismu, který vyšel pod názvem Poetismus
a skládal se ze tří částí:
- Kapka inkoustu - V. Nezval
- Ultrafialové obrazy - K. Teige
- Manifest Poetismu - K. Teige
Druhý a poslední manifest poetismu byl uveřejněn ještě v roce 1924 v časopise Host pod názvem Papoušek na motocyklu čili O řemesle básnickém.
Poetismus se v
naší literatuře objevoval až do druhé světové války. Po roce 1950 se některé myšlenky
poetismu objevily v písňové tvorbě dvojice Jiří Suchý
a Jiří Šlitr.
Literatura
V literární tvorbě zdůrazňovali řazení básnických obrazů, které nejsou závislé na logice. Za hlavní účel básně považovali, aby byla básní, tj. "hrou obrazotvornosti". Prioritním znakem jejich básní je pěkný rým.
Jaroslav Seifert
Prvním českým nositelem Nobelovy ceny za
literaturu se stal roku 1984 Jaroslav Seifert. Svou poezii se snaží psát formou lehce
přístupnou všem (jako J.Wolker) a zároveň v poetickém stylu (jako V.Nezval) a
melodicky. V tomto směru mu byla vzorem lidová slovesnost.
Revoluční ideje se mění v touhu po štěstí pro celé lidstvo. Proto i sociální lyrika má méně drastický ráz (Hodina míru) a objevuje se tu i milostná lyrika (Ukolébavka). Období poetismu v jeho tvorbě uzavírají sbírky Poštovní holub a autobiografické Hvězdy nad rajskou zahradou.Ve 30.letech se Seifert obrací k ironické zpovědi, nostalgickým vzpomínkám na dětství a rodinu, hlavně na svou matku. Pesimismem ho naplňuje poznání nedosažitelnosti snů a hledání smyslu života. Ve sbírkách z tohoto období se objevují motivy sociální i vlastenecké. Ani za okupace Seifert neustává ve svém boji za svobodu. Naději čtenářům se snaží dodat návratem k vlasteneckým motivům, k české historii. Pod dojmem z květnového Pražského povstání, ale také ovlivněn smutkem z padlých na barikádách, píše po válce Přilbu hlíny a Suknici andělů.Po odeznění válečných událostí se vrátil zpět ke svým prostým námětům. V Písni o Viktorce teskně opěvuje osudovou moc lásky, na časy dětství vzpomíná ve své nejznámější sbírce Maminka.
Vítězslav Nezval
Hned ve své prvotině Most Nezval překvapil svým citem pro
smyslovou poezii. Když vstoupil do Devětsilu, hned si ho získaly avantgardní
(průkopnické) směry v poezii. Vytváří skladbu Podivuhodný kouzelník, kterou vydal ve
sborníku Devětsilu a později začlenil do cyklu Básní noci. Sbírka Pantomima, s jeho vlastní grafickou úpravou,
je považována za jeden z manifestů poetismu. Po dalších poetistických sbírkách Básně na
pohlednice, Nápisy na hroby (inspirace Pařížským hřbitovem) a Snídaně v trávě
vydává sbírku Básně
noci. Kromě Podivuhodného
kouzelníka sem zařadil báseň Akrobat
o osudu poezie v moderní době, s autobiografickými prvky, a zejména typickou
báseň poetismu, Edison. Oslavuje v ní aktivní život, pomocí kontrastu mezi
tvůrčí činností vynálezce a prázdným životem pijanů a hazardních hráčů. Obrazy
z obou témat Nezval střídá, základní protiklad vyjádřil nepravidelně se
opakujícím refrénem : "Bylo tu však
něco krásného co drtí | odvaha a radost z života i
smrti" ´ "Bylo tu však něco těžkého
co drtí | smutek, stesk a úzkost
z života i smrti" . Jakoby tento refrén potrhoval vše, co se
napsalo a že cesta jakou se ubíráme, nikdy nekončí. Kdyby na to náhodou čtenář
zapomněl, záhy mi to bude připomenuto. Později sem autor přidal Signál času,
vzniklý pod dojmem Edisonovy smrti.
Karel Teige
Byl český
kritik a teoretik umění, publicista a překladatel.
Teige byl mnohostrannou, levicově orientovanou, osobností: podílel se na založení poetismu, zasáhl do architektury, výtvarnictví, filmu i literatury. Byl propagátorem avantgardních směrů zejména v architektuře. Jako organizátor a teoretik ovlivnil poetismus a surrealismus.
Citát: Karel Teige, Host III, str. 197 - 204,
červenec 1924
..Umění, které přináší
poetismus, je ležérní, dovádivé, fantaskní, hravé, neheroické a milostné. Není
v něm ani špetky romantismu. Zrodilo se v atmosféře jaré družnosti, ve světě,
který se směje; co na tom, slzí-li mu oči. Převládá humorná letora, od
pesimismu bylo upřímně upuštěno. Posunuje emfázi směrem k požitkům a krásám
života, ze zatuchlých pracoven a ateliérů, je ukazatelem cesty, která odnikud
nikam nevede, točí se v nádherném vonném parku, neboť je to cesta života.
Hodiny tu přijíždějí na rozkvetlých růžích. Je to vůně? Je to vzpomínka?
Nic…
Zdroje:
http://www.ceskaliteratura.cz/dok/mpoet.htm
www.vysokeskoly.cz/maturitniotazky/otazky/ceskyjazyk/MezivalecnaAvantgarda.htm